Pravda, život se nějak rychle přehoupl do věku, kdy už jaksi nemá význam slavit den výskytu na naší planetě, každý rok. Přeci jen, člověk se párkrát vyspí a je tu zas o důvod navíc říkat mu „Nazdar, ty stará vraždo!!!“ Lepší si tyhle trapně mladistvé kecy šetřit jen jednou za čas. Tak tedy moje plastová spojnice se společností jasně ukazuje, že letos to je již 35 let, co jsem mrknul na tenhle svět… Proč tedy neudělat menší show.
Místo akce je osvědčený rokáč a datum vyšlo na 7.5. Říkal jsem si, jestli pak zase média nenaleznou nějakou konspiraci mezi oslavou a tímto datem. Naštěstí nic. Domlouvám fajn týpka z Anglie, co jen tak s kytarou zahraje několik songů. Vše se řeší po mailech. Samozřejmě několik zástav srdce málem proběhlo. To když mi píše Stevie dva dny před příletem, že má nějaký problém s letenkou. Do toho se mi herrFogl naprosto v klidu snaží dovolat z práce ze skrytého čísla…. Zpěvák z Conquest neví, jestli stihne vůbec dojet, jelikož jejich firma, momentálně působí v Maďarsku a snaží se vyprovokovat Maďárské gardy stylem své práce…Vyhořené kombo a slovenské děvčata z RG se dopravují po své ose, jelikož se spolu nebaví… Neřším. Zřejmě porážka v hokeji je značně rozhodila…Organizační zmatky jak mají být. Ale co, nějak už to dopadne ne? Nechám tomu volný průběh.
Angličani nakonec dorazí. Jak Stevie tak i jeho otec Rob, což blízký kamarád ISD. Hlavně hrozně fajn týpek. Somároš jede vlakem a veze sebou i kombo, zpěvak je nakonec taky na cestě a tak snad by vše už mohlo proběhnout v pohodě.
Kolem večera se začínají trousit lidi. Zas se scházejí všichni, co už jste o nich mohli číst ve starých story. Takovej Randall Club. Nálada je fajn. Od začátku všem říkám, že nebudu moct pít, jelikož hraju ve dvou kapelách, tak nebude možnost. Takže jsem v klidu a nic mne zítra nebude bolet. Dobrá záminka na odmítání panáků. Hlavně i tak budu mít plno povinnosti, musím být při smyslech.
HerrFogl vzal hosty na večeři a já se odebral hrát si na stěhováka. Tohle přímo nesnáším, ale co už se dá dělat. Kolem osmé je již vše na svém místě a klub se zaplňuje lidmi. Ještě jednou díky všem za gratulace i dárky. Jo a všechny ty flašky vypijem za dalších třicet pět let, ok? Měli by jste se tedy snažit na planetě udržet, jejich vážně hodně.
První na to jdeme s Conquest. Lidi co nás neslyšeli asi trošku strnule koukají. Přeci jen je to nezařaditelná muzika. Ale nakonec se začnou bavit. Bombardéry od HNF zvednou asi každého. Přidáváme ještě Chaos od 4 Skins, ale to už s námi odzpívá Somároš. Následuje chvili pauza, kdy je čas pokecat s lidma. Dáme v klidu nějaké pivko. Dokonce si všímám, že tu mám i svoji ženu…. Za chvili už jsem zas na podiu a pomalu začnem Razii, Pohodu, Divnej…nové věci už lidi pomalu začínají znát. Pod podiem se strhne pořádné peklo. Fanclub věnujem těm, co tu dnes snad poprvé nejsou…Svatá láska, Václav…no je toho vážně hodně. Končíme Teplou ligou pro Ondra a Dana, aby jim to spolu i nadále tak slušelo….Vyždímaně slezám z podia. Nejlépe hodnotí naše vystoupení Rob…your singer is really mad….Asi má pravdu. Somároš se dnes vážně snažil a nenechal nikoho na pochybách, že je vládcem všech bláznů….
Vše se zklidňuje a na podium nastupuje Stevie jen s kytarou. Začne hrát a lidi se nahrnou k pódiu. Přináším anglickou vlajku, kterou jsem dostal, a při England belongs to me vlaje ve vzduchu. Všichni zpívají. Lidi se baví a asi od poloviny setu sedám za bicí a společně hrajem vše, co lidi bere za srdce. Je vidět, že i Rob je dojatý, a asi za tohle stojí občas něco obětovat. Někdy kolem druhé vše končí, ale England belongs to me tu bude znít ještě dlouho. Tyhle skladby nikdy neumlknou. Jdeme k baru, že bych si už konečně mohl dát jedno pivo…? Ovšem neznámý pachatel mi vnutí prvního panáka….
Je ráno, probudím se ve studiu, přikrytej tričkem. Totální reset. Čumím do zdi a snažím se nějak vše poskládat…Nedaří se. No nic budu muset obvolat lidi a ten příběh složit. Nemám mobil. Nemám ani klíče, ale jsem zamčenej…Tohle není úplně normální…Najdu rezervní klíče a vymotám se ven. V klubu slyším hlasy. Říkám si, že tam asi někdo musel zustat. Sejdu po schodech dolů. Akorát se tam uklizí…No bude nejlepší začít stěhovat aparát ven. Jenže jak, když sotva stojím. Asi po hodině jsem vše odtahal a myslel , asi poprvé v životě , že zdechnu. Všem opilcům doporučuji po pařbě vzít basové kombo a vynést ho po prudkých schodech…Pecka. Našel jsem i telefon tak to jdu obvolat. Překvapí někoho, že mi to nikdo nebral? Taky v děvět ráno….Vzala mi to pouze žena. Po dramatickém tichu, jsem to všechno ani nestíhal pobrat. Z toho mi zákonitě musela selhat i baterka v mobilu…Nic moc pánové…
Zajdu pro angličany na hotel a vytáhnu je ven…to ani nevím, jestli tam vůbec jsou…Somároš už je v Blavě. Jako správnej gangsta si naložil kombo na rameno a hurá na vlak…Měl toho rána vážně big kazeťák. Možná někde rozjel svůj soukromej HardBass.
Angláni značně použití, ale v pohodě připravení na procházku městem. Jdem nejprve na jídlo. Snad mne první kafe vyprostí, trošku se utěšuju. Klukům vyškemrám menu v jejich jazyce, protože mě je blbě, že nemám ani tu tužku…ještě tak něco kecat o čikn,ham,čips….Hoši studují dlouho… Rob vítězně ukáže prstem na zmrzlinový pohár – tu plís. Servírka třeští oči a já taky. Dobrá, jinej národ, jinej organismus. On si musel ze všech vybrat zrovna ten, kde byla růžová zmrzlina a oplatek do tvaru srdce… Doposud mne v té hospodě brali za normálního…dnes se něco změnilo. Já si objednám jídlo, normální jídlo, ale to mne asi už nezachrání. Rob říká, že zmrzlina je dobrá na bolavé břicho i hlavu. No já bych tohle neriskoval…Stačí , že tu jsem za teplouše, ještě za podělanýho….to tak. Anglány vdechnou svoje poháry a Rob si dá hned pivo…Pán je asi při chuti. Stevie dostane kofolu a začne se šklebit, že to chutná jako jégr. Hmm, herrFogl mu asi svědomitě kofolu představil pouze ve spojitosti s bylinkovým vrahem. Steviho to evidentně koplo a že tohle už nechce. Chápu, hodně vystrašeně čuměl na pullitr.
Vyrazíme na Petrov, projdem střed města. Hoši se zastavuji u každé sochy a ptají se na staří. Přiznám se, že vím naprosto prd. Tak je vezmu do krypty, kde je několik několik mtrvol mnichů, měštanů a šlechticů. Tam už mlčí a na nic se neptají. Pokračujem pak po městě. Sednem na další kafe a čekáme na příjezd mé mlčenlivé ženy, aby nás hodila na letiště. Jen tak ještě kecáme o tetování. Rob mi ukazuje tetovaní od Brada z Blackout, od Griffina z Aryen. Říkám, že bych mu taky klidně jedno rád udělal, ale že dnes vážně ne. Překvapilo mne, že tetování na viditelných místech je v Anglii zakázané…no asi dost často tam tyhle zákazy porušuji. A jedna blbá novinka, že Kev ze Skullhead po létech zjistil, že má radši chlupaté zadky… ale přeci jen ty Lp Skullhead nevyhodím…
Vyražíme na letiště, v autě je hrobové ticho. Jsem ujištěnej, že doma se mnou nepromluví ani náš pes! Loučíme se a ve stejném tichu se zase vracíme zpět do studia. Kolem šesté dorazí odvoz aparátu, tak jen to zase odnosit a rychle domů. Tam dorazím knockoutován sám sebou po sedmé večer.
Něco málo jsem během toho šíleného dne seskládal…Prostě oslava na úrovni. Vylytej jak konev a poprvé, co jsem někde usnul. Nešlo o nic hrozného, jen tělo vypnulo od únavy a trochu veselé vody. Ženský nadělaj co? Ale přeci jen výčitky, že jsem něco neudělal jak jsem měl…tu jsou. Dodatečně se omlouvám všem, co jsem něco slíbil…. Show to byla parádní a občas se něco nepovede. Vzpomínky budou jen ty hezké, tak co víc to řešit.
- Koukám do knížky vzpomínek o ISD a z jedné stránky se na mne zubí Ginger Rob na fotce z poloviny 80 tých let.
- Dozvídám se, že kámoš Bo se rafnul s Gio. Sebral igelitku s tričkama a šel spát na nádraží. Po hodině dorazil Gio se zbytkem a naskytl se jim pohled, co by Míšu Kocába jistě dostal do kolen. Bo si chrněl na lavičce s igelitkou pod hlavou a zdruhé strany ji okupoval stejně mrtvej cikán…týden po prvním máji a pak, že to nejde sakra!
- Barman z Brooklynu na kaši ráno odešel a ani nezamknul klub.
- Habas v něm spal do rána na fotbálku…
- Chrudimský velitel si značil cestu až domů….vše začlo na reklamní ceduli….
- Další zástupce ptačí říše se stal králem celého večírku. Došla mi večer od něj sms – „Byla to super akce, akorát jsem skončil jak největší socka. Vzbudil jsem se v osm ráno v Brooklynu na hajzlu!!! Při jaké příležitost se mu tahle malá nehoda stala, se neví. A těžko říct, jestli nám někdy své malé tajemství vyjeví.
Na závěr lze vše zhodnit tak, že celá akce byla jednou z nejlepších co jsem zažil. Sešla se banda fajn lidí, poslechla muziku, solidně mne zapila. Snad poprvé , kdy během našeho vystoupení nestepovali Chrániči a Pomahači před klubem. Přesto nedošlo ke státnímu převratu, nikomu nikdo nevyhrožoval ostudou na tři až osm zim za domělé prudké pohyby. Život jde stejně dál, jako před celou touto oslavou.
Ještě jednou díky všem oslavencům a zúčastněným…Však to zas někdy zopakujem….
