21 let

Tak konečně tu je čas na napsání další story… Příběh, co tu vlastně ani neměl být, ale místo toho jste se tu mohli dočíst o Příběhu jednoho gumového chrániče. Bohužel Somároš otravuje, abych sesmolil pár keců o nedávných Nepokojích co vypukly v Brně. Dohromady by nebylo ani o čem vyprávět, kdyby náš skvělý stát nepojal podezření, že nejde ani tak o Nepokoje, nýbrž o Státní převrat, kdy jim, jakožto představitelům hrozí pohoupání na blízké lampě v rytmu R.G. Dobrá – poděkujte Somárošovi! Mohli jste se tu v klidu bavit nad útěkem jednoho Bulldoga do Prahy, a nyní se dostanete kam? Nyní se dostanete do období normalizace.

Tak tu máme polovinu týdne, kdy nás v sobotu čeká malej mejdan v podobě koncertu tří kapel. Blíží se další výročí sametové legrandy a tak tuhle show věnujem jako malou vzpomínku studentům co dostali porci kvalitního super násilí od těch, co slibovali lepší zítřky a chránili veřejnou bezpečnost. Kdo by snad nepamatoval, tak týden na to už se štěrchalo klíči na všech náměstí od Aše po Luník 9. Štěrchalo se i tam, kde se běžně platili známky R.O.H  a kde se rudá knížka polykala se zbytky pirožků. Jo pamatuju to. Jako dítě na startu teenovského času jsem viděl ty pitomé ksichty policajtů, odhodlání lidi a naděje, že se něco změní… No a hned další rok už se budoval znovu lepší zítřek, aby jste se vy dnes nemuseli nijak bát říct to, co si myslíte. Aby jste samozřejmě mohli cestovat, studovat a mít se jako ti zápaďáci. To vše nám asi nějak zprivatizovali nebo co? Jen nevím pořád, kde ti soudruzi v disentu udělali chybu… Uběhlo jednadvacet let a slyším klepání na dveře. Otvírám v domnění, že mi jde nějaký pocestný popřát hezkého dne. První vstupuje placka Policie ČR a pak jedna stará, známá tvář. Ajajajj, copak se děje? Frendíkovská návštěva na téma sobotní koncert většinou probíhá “však víš jak, ne?” Nevím a vědět asi nikdy nebudu. Vyjasníme si pravidla, postěžujem si jak je doba zlá a zase se rozejdem. Opět slyším jak je to na hovno práce. Tak si po zbytek týdne říkám, že jestli je tohle vůbec normální. Nejde vlastně o nic. Jen, že na – nejvyšších místech – a čtěte potichu, považují za podezřelé, že se R.G zas dali dohromady a zřejmě jeden nikdy neví, kdy z obalu na kytary vytáhnem samopaly, to dá rozum. “Však víte jak, ne?” Co kdyby to bylo v sobotu, co?

A je tu sobotní ráno. Chovám se dost podezřele a tím na sebe poutám pozornost. Jdu totiž do práce a celou cestu se tvářím dost otráveně. Před studiem už od desáté stojí divný pán. Kouká do oken. Chvíli ladím kůži pana G. Divný pán i kolem 13 hodiny  kouká do oken. V této hypnóze pokračuje do 16 hodiny a pak mizí. To už se tu objevuje Herrfogl s vychodňárskou soldáteskou. Pomalu se blíží večer a lidi se scházejí. Fajn atmosféra a tu přichází náš hypnotizér a jen tak náhodou pokračuje v hypnóze celé hospody. To už ale musím jít chystat věci. Kolem osmé už je v klubu pořádně plno. Doráží i tajní tajemníci, že na kontrolu. Konstatují, že vše je v pohodě a pomalu se může začít. Barmanka ještě stačí zakroutit hlavou nad celou situací a raději se věnuje točení piva. Prý aby neřekla něco jako, že císař pán je vůl a nešla na doživotí. Přichází další lidi a hlásí, že venku to vypadá na 17. listopad se vší parádou. Policejní manévry jak za Husáka. Nevadí první už hraje Conquest. Docela nám to jde. Porce punku, metalu a hardcoru rozhýbe dav. Na to, že Conquest nikdo nezná byla atmosféra super. Je vidět, že lidi se chtějí bavit a kdo chce ať si obleče uniformu a mrzne venku. Každému co jeho jest!!! Nastupuje Orlík. Najednou se spousta lidí ocitá v legendárním Bzenci. Byl jsem tam a jako by to bylo včera. Jenže to už je šílených 20 let!!! Snad jen s tím rozdílem, že My-Lai ještě nehráli a tento Orlík hraje o sto procent líp než ten Landův. Jo hoši jsou perly. Jen jsem čekal, co se bude dít u Bílé ligy, nebo Bílého jezdce. Myslím, že venku se řešilo velké dilema. Bít či nebít? Zatím klid a u nás dobrý. Dokolečka dokola a v klubu asi není nikdo, kdo by jen tak stál. Koncert je parádně rozjetej přesně jak má být. Super show. Pak už nastupuje ta zlá kapela, strůjce všech problémů v tomto státě. A hned první věc věnujem těm venku. Fanklub a někteří fans berou pódium útokem. U mikrofonu se tlačí tři lidí a společně hulákají refrény. Následuje Svatá láska, kde chroptím poslední refrén. Somároš předvádí svůj taneční kus, který trénuje pravidelně u zrdcadla. Ovšem padá do davu a většinu vystoupení je mezi lidmi. Stejně jsme ho mezi sebou už nechtěli. Přidáme nějaké novinky a pak už následuje osvědčený Pulitzer, Bunch of Rascals… po hodině už toho mám taky celkem dost a přidáme ještě Chaos 89, který na dnešek sedí jak Gross do basy. Balím aparát, lidi se rozcházejí. Objevují se opět ti pánové. A tedy, že je klid, což jsem rád. Nakonec se zachovali v rámci pravidel. Neprobíhala žádná trapná lustrace lidí a zbytečné otravovaní. Hošánci v uniformách nemuseli předvádět co je naučili jejich gúru z Národní.Sedám s kytarou do taxíku, pozoruji policejní kordón a ptám se taxikáře, že co se tu děje. “Nevím, akorát tu otravujou, čurácí!! Na to ten vyjebanej stát prachy má…” Hmm, tak na to asi ani není co říct.

V pondělí se stavil jeden z účastníků s parádní modřinou pod okem. Kousek za nádražím si ho podala parta Vietnamců. Ano, kousek od místa, kde policie předváděla jak se utrácí prachy ve velkém, tam hned za rohem vám v klidu rozšlapou ksicht. Jak poetické, že? No však všichni víte jak, ne? No a tak už zase všichni budujeme ty lepší zítřky. To znamená víc se zadlužit, zasvinit a držet hubu. Pak si zapálit svíčku a broukat si, že jednou Budem dáááál, jáá víííím… Asi tak daleko, že nás budou sledovat, odposlouchávat i na záchodech. Přeji jim tedy příjemný poslech.